Využili jsmne nabídky kuřimské cestovky Luňáček na prázdninové jednodenní záiezdy do Mosonmagyaróváru, protože se nám tam líbí. V naší videonahrávce můžete dokument shlédnout na iKotva č. 56. A líbilo se nám tam dvojnásob, protože v Kuřimi není otevřené koupaliště z důvodu rekonstrukce haly na Wellness (viz iKotva 109). Jet s cestovkou, podle mého pohledu na věc, má podstatné výhody. V prvé řadě se o mě někdo druhý postará a nemusím se tedy o nic starat sám, tedy jedu skutečně relaxovat. Ve druhé řadě je to skutečnost, že mě zdejší CK garantovaně zajistí dopravu tam i zpět. Nemusím se ani na zájezdě nervovat s jinými účastníky silničního provozu. Ale nemusím si také odříkat co hrdlo, oči a čich vnímá či co hrdlo ráčí. A zdraví dovolí. Tedy i případné alkoholické nápoje, k nimž vína pocházející z té které destinace, rozhodně patří.
Odjeli jsme od Kulturního domu v Kuřimi těsně před šestou.
Ranní průjezd křižovatkou Milady Horákové s koncem náměstí 28. října a začínající ulicí Příkop byl předposledním místem okamžikem, než jsem sladce usnul. To bych si ovšem nemohl za volantem rozhodně dovolit.
Brněnské Janáčkovo divadlo není jen stánkem kultury, ale i nástupním místem pro turisty z Brna, a to nejen pro tuto CK, se kterou jsme do Maďarska za koupáním jeli. A jedním z důvodů, proč jsme nešli na koupaliště v Kuřimi Vám odpovíme ve videosekvenci iKotva č. 109. a o divadle si řekneme něco na konci této reportáže.
Po krátké noci a brzském vstávání jsem toho zase až tak moc nenaspal. Takže poslední rým spánku této noci jsem vychutnal v kolébce našeho autobusu. Po krátkém spánku jsem se procitl na odpočívadle u Ladné, kde mě přišla vhod ranní káva.
Řeka Morava tvoří přirozenou hranici mezi ČR a SR. Kolem řeky se na moravské straně rozkládají louky a listnaté lesy, do kterých se od nepaměti každoročně každé jaro vylévá voda ze vzedmuté řeky Moravy. Této oblasti v ČR se říká Podluží. Na slovenském břehu řeky Moravy je to Záhorí, což při pohledu z Bratislavy přes zdejší hory tak od přírody vypadá. A jak je to s názvem Morava se také dozvíte na samém konci.
Automobilové závody v Děvínké Nové Vsi nejsou doposud napojeny na dálnici. V době kdy se stavěla dálnice z Prahy přes Brno do Bratislavy zde byly lány se zrajícími zemědělskými plodinami, které nasvědčovaly, že šlo o úrodnou krajinu. Po letech zde nedaleko vyrostla i z půdy automobilka, spadající dnes do koncernu WW, kam paří i česká Škodovka. Objem výroby si však vynutil i přímého spojení s dálnicí, které zde právě vzniká.
Poslední městská komunikace před přejezdem Dunaje. Z historií zabývajících pramenů jsme zvěděli, že na tomto břehu a svazích Malých Karpat bylo osídlení již z dob keltských osadníků.
Dunaj je po ruské Volze druhá nejdelší řeka v Evropě. Tvoří státní hranici 10 zemí. Prameny se přou o délce. Jeden tvrdí že je dlouhý 2 857 km, druhý tvrdí 2 888 km). Zasahuje do 19 evropských států. Na šířku je ovšem v tomto místě, při pohledu z jedoucího autobusu, přiš úzký. Tak na tři snímky, z nichž tento byl nejlepší.
Trať u Rajky vedoucí z Bratislavy do Komárna byla v době před rokem 1989 velmi vytížená. Vlaky zde jezdily převážně nákladní. Každých pět až šest minut jel jeden. Kdyby se ty časy vrátili, tak jeden vla by zamenal úbytek potřeby padesáti kamiónů. Tedy nejlepší lék na úspory technické opotřebovanosti silnic a dálnic.
A to už jsme asi tři kilometry o koupaliště. Sjíždíme z dálnice na původní silnici vedoucí z Bratislavy do Budapešti. Pro mnohé Bratislavany se však nedaleko ležící Rajka stala novým domovem. Potkali jsme se v lázních s lidmi, kteří zde koupili nový byt za poloviční cenu jako v Bratislavě a každý den cestují za prací. Inu proč ne. Je to nejen co do vzdálenosti, ale i s časem, jako by se jelo z Kuřimi do Brna.
Nevím jak zde skončilo referendum o škodlivosti věrných elektráren na lidský organismus, jak je to našich krajích zvykem. Myslím si však, že mají jiné starosti, než se ptát lidí zda větrníky škodí zdraví či nikoliv. Zde v krajině jsou jich vidět desítky, a to nejen v Maďarsku, ale i na Slovensku či v Rakousku.
Tak jsme u termálních lázní. Autobus je zaparkován asi padesát metrů do vchodu. Po vystoupení z něho jsme pořídili tento snímek. Ale zatím jsem nešel do jeho areálu. Šel jsem se do města projít, zatímco doprovod šel za koupáním. Líbí se mi totiž Mošoň, což můžete shlédnout i z nahrávky tohoto webu na iKotva č. 56.
Kolem pěti minut pohodlné chůze je to od lázní do zdejší zóny s obchůdky, kavárnami, restauracemi s předzahrádkami. Jejich nabídky jsem však nevyužil. O forintyskutečně nejde. Mění se poměru za kačku deset forintů a ceny jsou tu srovnatelné s našimi. Neměl jsem zatím ani hlad, ani žízeň. Věž koslela svatého Gottharta je však vidět téměř odevšak, kam se hnete. Je ji možné využívat v případě, kdybyste zde zabloudili.
Po pár krocích jsou první kavárničky a restaurace s předzahrádkami. Pěší zóna zde není pouze ohraničena dopravním značením, ale i osazení je vyznačeno nepřehlédnutelně. Propustí jen chodce, kočárky a kola.
Páteř pěší zóny tvoří ulice Magyar. Na ní jsme viděli a prošli market s potravinami. Měli zde opravdu od jídla a pití téměř všechno.
Magyár utca je nejen historické centrum Mosoně.
Posteskl jsem si. To se to jezdí za běžnými nákupy, když je tu taková rovina.
Nedaleko od marketu s potravinami a nápoji je i obchod, který potěší s dárkovými předměty. Ale těch je zde na každém kroku.
Láká to, co všechno lze koupit. Na rty se mi však dere otázka. Hezké, ale kam to doma dám? Nebude to časem pouze další krám?
Obrůstající dům působí velmi svěže v této zde přavažujícím kamenném exteriéru.
Pokračováním Magyar ulice je ulice malý kostelík. Po tom jak se jmenuje jsem sice pátral, ale marně. Pouze tedy mohu konstatovat, že se mě to kolem kostelíka líbilo.
Nejen před kostelíkem, ale v těchto maďarských krajích je to vyloženě ráj cyklistů. Tiše a skromě závidím.
Za kostelíkem je však ráj především pro důchodce. Lavička, stín pod borovicemi a malý dopravní provoz na konci pěší zóny.
A stále chodíme na dohled od kostela svatého Gottharta, jenž je druhou nejvýznamější stavbou ve městě.
Při tomto chození nám historickým centrem však nebrání něco si o tomto osídlení z historického hlediska něco říci. Původně byl regionálním centrem Mošoň. Maďaři pro značnou délku jména říkají krátce Móvár. Ve středověku však bylo správní centrumm župy přesunuto do Magyaróváru. V roce 1939 došlo ke spojení do té doby samostatných Mosoně a Magyaróváru a nejjednodušší co s pojmenování bylo jejich spojení.
Květinový záhon vedle kostela působí příjemně. Květinové výzdoby však ve městě moc není, o to cennější jsou zdejší květiny.
Na zadní části kostelní lodi je socha Laszló Királyho. Byl to první maďarský král, jenž je oslavován pro svoji dobyvatelskou odvahu, ale i silné křesťanské víry. Je oslavován jako spravedlivý.
Je ovšem kladně hodnocen především z Maďarského pohledu. Jak se na něho dívají Chorvaté, které porazil v roce 1091 se již v pramenech neuvádí.
Byl to druhorozený syn maďarského krále Bély a Polské princezny Richezy. Laszló je slovanského původu, tedy po matčiných slovanských kořenech.
Potkat zde rakouské cykloturisty není nic neobvyklého. Rakouská spolková republika leží odtud jen několik kilometrů. My jsme je natočili před kostelem sv. Gottharda.
Na některých obchodech dvojajzačné nápisy nejsou výjimkou. Jsou psány maďarsky a německy.
Ale Češi se většinou nemusí snažit mluvit německy. Dost možná by se s nimimaďaři ani nechtěli domluvit. Zdejší obyvatelstvo většinou umí i slovensky. A také již rozumí i česky. A to nekjen na hlavní třídě, ale i v labyrintu uliček. S jistou dávkou nadsázky se o víkendech vloudí i otázka, Kde že je v České republice ten Mosonmagyaróvár?
O úklid nejen v pěší zóně, se technické služby města Mosonmagyaróvár starají pomocí této víceúčelové multikáry.
Habsburg Frigyes (Fridrych) Szobra (arcivévoda) při odpočinku. Žil v Mosonmagyaróváru na zámku od roku 1920 až do své smrti v roce 1936. Socha i lavice jsou odlity z bronzu od umělce Ivana Paulikovicze. Socha byla osazena v roce 2006. Stála 10 milionů Ft.
Vedle je místo, že bych si přisedl? Asi pana arcivévody Fridricha po nákupech bolí nohy, jako už bolí mě.
Jsou tu však dvě lavičky. Jedna z minulosti a jedna pro přítomnost. a posezení silniční provoz neruší, ten pán není turista, ale jede z nákupu, ale na dvoukolovém elektrickém mopedu.
Stojíme na mostě přes řeku Laitu, česky Litavu. Řeka má délku 180 kilometrů. Nedá se říci, že od pramene, nýbrž vzniká soutokem horských potoků Schwarzy a Pittenbachu u Weiner Neustadtu v Rakousku.
Lajta ovšem vstoupila i do historie. Dne 15. 6. 1246 byla na Lajtě, česky na Litavě, vybojována bitva uherského krále Bély IV. a rakouského vévody Friedricha II. Bojovného. Fridrich II. byl poražen. V boji padl.
Přímo naproti mostu přes Lajtu je další most, tentokráte už přes bývalý hradní příkop zdejšího hradu Mošoň. Magyaróvár lze přeložit jako maďarský starý hrad, takže se nabízí otázka, co tu bylo dříve Mošoň nebo osídlení Magyaróvár, pojmenované po tomto hradu. Dnes je po spojení obou osídlení v jedno město společný název a basta. Hrad vznikl na takzvané Jantarové stezce, na území bývalé římské provincie Pannonie.
Popřejme do příkopu údržbářům zdejšího oobjektu k jejich svačině dobrou chuť a my pokračujme ve směru ku hradu dále.
Zdejší provincie oddělovala dva světy. Tzv. vyspělý a barbarský. Jantarová cesta vedla od jižního Pobaltí v jedné větvi přes Moravskou bránu k jihu. Další větví této stezky se dělila někde na jižní Moravě, protože prameny uvádí, že dnešní dálnice D1 je vedena přibližně v této trase, ale současně jedním dechem
uvádí, že vedla i od Moravy směrem k Vlárskému průsmyku a dále k Odře a Nise.
V reálu vypadá dnešní hradní příkop přívětivěji, než v dávné minulosti. Jsou zde i vycházkové trasy.
Nejsem první Čech, který projde touto bránou. Dávno přede mnou zde byla vojska českého krále Přemysla Otakara. Vojáci se nechovali zrovna nějak mírumilovně, když historické prameny uvádí, že v souladu s tehdejším folklórem, ho chtěli roku 1271 zbourat. V tomto případě naštěstí, že se to nepodařilo mimo opevnění a dvou věží. Původně byly čtyři.
O několika letech po odchodu českého vojska dostává Mošoň městská práva a právo na výrobky. Poškodila je však, jako všude v Maďarsku, okupace Turky. Zde Mošoní jen táhli na Vídeň.
Nabízí se jako překvapení, že Turci odtud nepokračovali ve svém tažení na Vídeň smerem na Bratislavu, ale lze říci, že je zarazil v postupu tímto směrem Dunaj. Bratislava ležela tehdy jen za vodou. Této skutečnosti však využil arcibiskup z Ostřihomi a pohostinnost Bratislavy oproti Turkům využil. Katedrála z Ostřihomi je v iKotva č. 96.
Později, v 17 století, byl hrad přebudován na zámek a dostal tvar nepravidelného čtyřúhelníku. Od roku 1763 do roku 1945 byli majiteli zámku Habsburkové. Za jejich vlády ztratil hrad na významu. Ne ale tak docela. Zeť rakouzské císařovny Marie Terezie, sasko-techenský princ Albert Kazimír ji nechal přestavět na Vysokou školu zemědělskou a pěstitelskou. Ta zde sídlí doposud.
Před vchodem do budovy je busta arcivévody Alberta Kazimíra. Vyfotografovali jsme ji, leč fotka se nám nepovedla.
Turisté však mohou do objektu také, mohou zde vidět muzejní sbírky, ale pořádají se zde i kulturní akce.
Je dobře postaráno i o přespolní, neboť u východu ze zámeckého parku s vysokoškolskými objekty je tento směrovník s jasným ukazatelem, kudy je to do Vídně Rakous, kude zase do Pozsoně, tedy Bratislavy.
Je libo obleček převážně čínského původu? Košile a podobné zboží je zde v průměru o 10 – 20% levnější než v Česku.
Restaurace v podobě větrného mlýna nám oznamuje, že jsme u vchodu do lázeňské budovyležící přímo naproti.
Rozpálen poledním sluncem během mého špacírování historickým centrem se mě v areálu lázní nabídl stín na lehátku.
Avšak jsem pohrdnul a pokračoval dále.Ani tady na pekelném žáru poledního slunce jsem si nevybral a pokračoval dále. Nevěříte? Všechna lehátka jsou přece volná.
Nepřišel jsem si ale nejprve lehnout na suchu, nýbrž do voděnky. Ale starosti, kde ty svoje co mě doprovázely sem na čváchání rázem spadly.
Nedopručuje se z bezpečnostních důvodů vstupovat do bazénů nejen vevnitř, ale ani venku vstupovat a pobývat v nich dětem mladším jak deset let věku. Upozorňují na to tabulky, které jsou na místech vstupu do bazénu převážně umístěny s inforamčními tabulkami, kolik stupňů má ten který bazén.
To je bašta, že je zde možné pořídit i bašta. A kolik druhů za dobrou cenu. Tak jako v restauracích v Česku, ale za dvojnásobné porce.
V poledne zde byla dlouhá fronta, ale nijak dlouho se na jídlo nečekalo. To kolem páté již tu bylo téměř pusto. Denní menu už skončilo, dělaly se jen minutky.
Po dobrém jídle dobře zapít. Když v Maďarsku, tak dobrým vínem. Aroma a chuť to bílé maďarské víno má velmi dobrou. Je to fakt bašta nejen co do vůně a teploty, ale i po chuti na jazyku a v ústech, po stejně dobré mňamce v témže bufetu.
Po krátkém odpočinku a delším spánku na pohodlném lehátku, pěkně pod střechou, hajdy do bazénu.
Voda do bazénu se musí teplotně upravovat. Při výstupu z dvou kilometrové hloubky, odkud vyvěrá zcela sama, má 74° Celsiových. V bezénu, kde jsem se setkal s Jirkou, Míšou a mamkou je nejteplejší, ve venkovním plaveckém bazénu na obrázku je nejchladnější. Ale v žádném z nich není chladnější než 27° také Celsiových.
Před odjezdem ještě jednou dvě decka, protože to dobré by se mělo zopakovat, zatímco na to špatné by se nemělo ani vzpomínat. Z toho plyne při tomto vzpomínání, že na výletu nebylo vůbec nic špatné.Tak na zdraví. Cink.
Všechno v životě musí jednou skončit. Lze se sem však vracet s Luňáčkem opět pravidelně každé druhé prázdninové pondělí. Výlety naplánoval proto, že v kuřimi bude letos uzavřeno koupaliště, neboť se dokončuje rekonstrukce plavecké haly, z níž od podzimu bude nové Wellnes centrum. Viz naše zpravodajství iKotva č. 107.
A opět Bratislava Petržalka, jedno z největších městských sídlišť v Evropě. Má téměř 120 000 obyvatel. Kdysi tvořily zdejší uniformní a zašedlé paneláky sklíčivě. Dnešní pohled je z dálnice podstatně optimičtější. Sídliště však vzniklo na území dříve nijak významné obce, o níž je však první zmínka z roku 1255. V 19.století zde v Petržalce bydlelo asi 500 obyvatel. První most před Dunaj byl postaven jako železniční v roce 1891.
Bratislavský hrad stojí na tomto místě od 10.století. Přestavěn byl v 15.století v gotickém, v 16.stol. v renesančním, v 17. stol. v barokním stylu. Za vlády Marie Terezie byl sídlem uherské části Habsburské monarchie. V roce 1811 do základů vyhořel a v nedotknutých ruinách zůstal 142 let. Od roku 1953 byl rekonstruován, většinou v barokním stylu. O jeho záchranu se zasloužil významný český architekt Alfréd Piffl.
Rekonstrukce hradu byla dokončena v roce 1968. V roce 1961 byl vyhlášen Československou národní kulturní památkou. V současnosti je národní kulturní památkou SR.Opevnění tohoto místa však sahá až do doby keltské, římské, ale i slovanské za doby Velkomoravské říše.
Návěstní tabule u dálnice nám ukazuje, že doma budeme co by dup. Ale ještě jsme si zadupali na jedné slovenské pumpě, protože mýtná brána autobus nezachytila a kdyby zastavila autobus policie, bylo by to mohlo být pro řidiče špatné. Nevysvětlil by jim to, že chyba je v mýtné bráně, ne v autobusovém snímači.
Zvednout nohy. Jedeme přes vodu. Pod námi je řeka Morava. Je to nejdůležitější řeka Moravy. Nakonec dala i zemi jméno, protože lze předpokládat, že její pojmenování vzniklo dříve. Morava totiž lze volně přeložit jako voda, močál. Jde o jedno z nejstarších pojmenování vodstva v Evropě. Pojmenovali ji tak keltové, kteří žili hlavně na jejím dolním toku.A močály jsou tu dodnes, i přes regulaci toku hrázemi proti povodním. Voda vystoupá spodem.
A opět Janáčkovo divadlo, místo výstupu cestovatelů z Brna. Budova byla postavena v letech 1960-1965. Navhli ji architekti Otakar Oplatek, Vilém Zavřel, Ivan Ruller, Boleslav Písařík. Stavbě předcházelo několik architektonických soutěží. Je součástí Národního divadla v Brně a je sídlem souboru opery a baletu, hlediště pojme 1380 diváků.
Jedeme přes staveniště. Staví se předposlední stavba čtyřproudého obchvatu města. Jsou hotovy úseky od Žabovřesk k Hradecké radiále v Králově Poli. A na druhou stranu od Pisáreckého tunelu a přivaděče od D1 z Prahy, po Poříčí kolem řeky Svratky, dále kolem autobusového nádraží Zvonařka, kolem přivaděče od D1 od Olomouce, přes Gajdošovu v Židenicích a Husovickým tunelem až po konec ležící kousek od zdejší stavby. Zde bude labyrint nájezdů do již dokončovaného tunelu Dobrovského.
Někdo se dívá z okna, někdo podřimuje, protože pobyt v minerální termální vodě momentálně vyčerpává, ale do dní příštích pomáhá a uvolňuje.
Tato originální značka nám hlásá, že už jsme tedy v Kuřimi. Ostatním řidičům však má hlásat, že tu je Základní škola a do jejího osazení zde bylo téměř osmdesát dopravních nehod, ve kterých byly účastny i děti. Po umístění této tabule se počet dopravních nehod rapidně snížil. Ale čert přece nikdy nespí, že?
Penzion pro důchoce: Tedy místo, kde že budu, až nebudu moci dělat tyto reportáže. Jinak zde penzion stojí od roku 1990. Bylo nutné ho postavit, aby se o něho opřel komín v té době provizorní kotelně pro vedle stojící dostavěné panelové třináctipodlažní bytovky. Takže lze i bez nadsázky říci, že ač to budí úsměv na rtech, že v Kuřimi máme penzionu díky komínu. A je opřen o penzion pro důchodce o komín kotelny, ne komín kotelny o penzion.
Tak pane Luňáčku. Za 14 dní jedeme svámi v pondělí do Mosonmagyaróváru opět nejen za koupáním a dobrou mňamkou.
Ale do Mošoně pojedu zase i proto, že jsem si v tom fofru několik dalších pamětihodností. A taky že jsem si nepozorností zkazil foto arcivévodů Wittmanna a Kazimíra, zakladatele tamní Vysoké zemědělské a ovocnářské školy, které stojí před vchodem do budovy.
Je tu kuřimský kulturák, tedy konečná. Vystupováááát.
Pane řidiči, jel jste dobře. Neudělal jste žádnou chybu i přes výskyt agresivního provokatéra v černém mercedesu. Tak brzské příště zas.
Pěkný den.
()
Záznam pořízen dne Středa, Červenec 7th, 2010 v 0.32 v rubrice Aktuality a události, Fotogalerie, kamera na cestách . Můžete přijímat komentáře přes RSS 2.0.
Využili jsmne nabídky kuřimské cestovky Luňáček na prázdninové jednodenní záiezdy do Mosonmagyaróváru, protože se nám tam líbí. V naší videonahrávce můžete dokument shlédnout na iKotva č. 56. A líbilo se nám tam dvojnásob, protože v Kuřimi není otevřené koupaliště z důvodu rekonstrukce haly na Wellness (viz iKotva 109). Jet s cestovkou, podle mého pohledu na věc, má podstatné výhody. V prvé řadě se o mě někdo druhý postará a nemusím se tedy o nic starat sám, tedy jedu skutečně relaxovat. Ve druhé řadě je to skutečnost, že mě zdejší CK garantovaně zajistí dopravu tam i zpět. Nemusím se ani na zájezdě nervovat s jinými účastníky silničního provozu. Ale nemusím si také odříkat co hrdlo, oči a čich vnímá či co hrdlo ráčí. A zdraví dovolí. Tedy i případné alkoholické nápoje, k nimž vína pocházející z té které destinace, rozhodně patří.
